Klára Nováková je v knižním světě už poměrně známá. Začala knižním blogem, točila videa, na Instagramu má skvělý profil @klariny.knihy, točí také podcast, dabuje a její hlas znají nejen filmoví fanoušci a fanynky, ale také čtenářky a čtenáři v appce Booko, protože načetla už několik příběhů, které v mojí aplikaci najdete. Proto jsem Kláru vyzpovídal – přečtěte si, jak se dostala ke čtení i k dabingu či jaké příběhy má ráda.
Jaké jsi měla nejradši pohádky, když jsi byla malá?
Nejradši jsem měla Šípkovou Růženku. Líbilo se mi, jaké měla krásné dlouhé vlasy a jak ji zachránil princ. Prostě klasika. 🙂
Četli ti rodiče, nebo sis četla hlavně sama, když už jsi to uměla?
Když jsme byly se ségrou malé, mamka nám předčítala, ale číst jsme se naučily brzo – už když nám bylo pět. Takže jsme si brzy začaly číst i samy. Mamka byla každopádně vášnivá čtenářka, číst jsme se naučily vlastně tak, že jsme jí koukaly přes rameno a ona nám vysvětlovala jednotlivá slova. Taky jsme ale měly starý kazeťák a na něm jsme poslouchaly pohádky. Takové ty klasické, Dlouhý, široký a bystrozraký a podobně.
Měla jsi další knižní hrdinky kromě Růženky? Jaké postavy tě bavily?
Když už jsem byla o něco větší, měla jsem ráda knihy Jacqueline Wilsonové, to jsou takové knížky hlavně pro holky. Jde o skvělé příběhy pro trochu větší děti, hrdinky tu řeší skutečné problémy, od těch všedních po ty vážnější. Měla jsem ráda celou řadu hrdinek z jejích knížek, spoustu mě toho naučily a ve spoustě z nich jsem se viděla.
A jaké knížky čteš teď? Přečteš si ještě občas nějakou tu dětskou?
Dneska už čtu spíš samé dospělácké, depresivní knížky. 🙂 Tedy s výjimkou těch, které jsem namluvila pro Booko. Vím, že vychází spousta krásných ilustrovaných dětských knih, ještě víc, než když jsem já byla malá, ráda se na ně podívám v knihkupectví, ale to je tak všechno.
Vzhledem k tomu, jaký máš hlas, se ale občas do pohádek podíváš, když dabuješ, že? 🙂
Ano, to je pravda. I když dětské knížky nečtu, pohádky a příběhy v podobě animáků nakoukané celkem mám, i proto, že jsem na některých pracovala.
Jak ses k práci v dabingu vlastně dostala?
Díky tátovi. Je zvukař a když jsme byly se ségrou malé, bylo nám asi deset, tak nás přivedl do studia. A pak už jen záleželo na tom, jestli se naše hlasy budou líbit. No a naštěstí se líbily. 🙂 Obě dabujeme doteď.
A už ti dopřáli i nějakou dospěláckou roli, i navzdory vysokému hlasu? 🙂
Nedávno jsem dostala roli v seriálu pro dospělé, jde o postavu ženy, které je sice 21, ale vypadá tak na 40 a má hodně chraplavý hlas. Myslela jsem si, že na castingu jsem vlastně jen do počtu, a oni mě vybrali. Hlas jsem musela posadit hodně nízko, až jsem cítila, že mě z toho bolí hlasivky. Ale nakonec jsem byla celkem spokojená s výsledkem, i když to pro mě je zatím opravdu nezvyk.
Jak ses vlastně takové věci jako posadit hlas do jiné polohy naučila?
Všechno jsem se učila s tátou a v praxi. Táta má spoustu zkušeností a dal mi celou řadu rad. A nejlépe se to, jako ostatně všechno, učí postupně v praxi.
Jakou svou dabingovou roli máš nejradši?
To je ta nejtěžší otázka! 🙂 Asi by to mohla být Liesel ve Zlodějce knih, to je dost známá kniha i film. Nebo v novém zpracování Malého prince, v animovaném filmu, který z původního příběhu vychází, jsem dabovala holčičku, která se s Malým princem potká, to byla taky skvělá role. Převážně ale dabuji seriály pro děti. A nebo knížky pro děti, jak dobře víš. 🙂
Jak se ti vlastně líbí moje aplikace?
Moc se mi líbí ten samotný nápad. Když jsem byla malá, nic takového neexistovalo a myslím, že bych to ocenila. Dnešní doba je tak přetechnizovaná, že ničemu nevadí, když se knížky čtou i na tabletech nebo v elektronické verzi. Je super, že si děti mohou pustit i zvukovou stopu a slyšet tak příběh v podání někoho jiného než jen mámy a táty. 🙂
Který z příběhů, který jsi pro Booko načetla, je tvůj nejoblíbenější?
Tak to bude asi hned ten první o slepici – Zora na cestách. Shodou okolností se znám se Šárkou Parkanovou, která je autorkou knížky, takže mě hodně bavilo ji načíst. Navíc je vtipná a hezky ilustrovaná.
V jakých formátech čteš – jen v papíře, audioknihy, e-knihy?
Pořád čtu hlavně na papíře, přestože namlouvat audioknihy mě opravdu baví. V elektronické podobě jsem vždycky četla hlavně knížky do školy – člověk je sežene hned a nemusí rozmýšlet, jestli se mu všechny vejdou domů. Mám ale i čtečku a nijak se e-knihám nebráním. Na audioknihy si teprve zvykám, i když doufám, že jich ještě hodně načtu.
Jsi ze čtenářské rodiny, poradíš nám, jak děti ke čtení vést?
Hlavní je u toho vydržet. 🙂 Když rodiče vidí, že děti knihám zrovna neholdují, nemusí na ně hned tlačit, aby četly delší texty. Stačí začít něčím jednodušším a děti si už samy postupně najdou, co je baví. Začít můžete třeba právě slepicí Zorou. 🙂
Moc děkuji! 🐰
